Celkové schema

Zde je k nahlédnutí celková koncepce parogenerátorové jednotky. S ohledem na dosavadní pokusy jsem dospěl k názoru, že více elektřiny proti mechanice nemusí znamenat krok špatným směrem. Hlavně mne láká pokus s rezonátorem a proměnnou amplitudou pístu. Mechanická vazba umožňuje pouze pevnou aplitudu kmitů danou unašečem.                                                                                                                 

První trochu podrobnější ideový návrh.

Porovnání parního motoru s čistě elektronickou vazbou oproti motoru s vazbou mechanickou.

Lineární generátor je popsán na osel.cz/index.php?clanek=5795.

Následují obrázek vznikl v listopadu roku 2010. Již tehdy jsem se zamyslel nad odstraněním mechanické vazby. Ovšem detaily spínání páry dotaženy nebyly.

Jedna ze starších kopaktních koncepcí.

Různé varianty z mnoha. Nejaktuálnější PS Halaburda (listopad 2011)

petrsedyabcd.blog.cz/1202/popis-parniho-stroje-od-pana-petra-bergera

Varianta Petra Bergera s "dlouhým středěným " pístem. Konec válce je přímo napojen na rezonátor.

Na výrobu ventilu již opravdu není třeba soustruh. Odpadá i vodicí ložisko pístnice.

Kombinace rombického mechanismu s různými parními motory. Zajímavě funguje motor s přepouštěcím válcem, i když to je původně atmosférický Stirling verze Beta. Nechá se udělat i s membránou. Ostatní verze Stirlinga se mi nezdají až tak vhodné pro pohon parou. Druhý zatěsněný píst je technologií "P.Šedý". Ohřev zespoda. Plnění vodou a výfuk páry osou pístnice.

Nápad požít plechovku je zajímavý, ale mě se nedařilo uchránit membránu ostrého okraje. Zůstanu u misek. Zkusím vynechat rotační píst a nahradím ho šoupátkem se zpožďovací pružinkou. Napadlo mne také spínat páru do výfuku rotačně vodicí osou pístnice. To bych rád představil ne kresbou, ale reálem.

Pokud porovnáte první obrázek, kterrý je z konce roku 2011 a tento (10/2014), tak se až zas tak neliší. Neměl jsem hlavně představu , jak by měl vypadat generátor. Hlavní rozdíl je v motorickém ladění pružiny a čistě lineárním generátoru. Na rezonanční kmitočet má hlavně vliv tuhost obou pružin, váha pístu, pístnice, generátoru, tlak páry a zatížení generátoru. Sladit těchto několik parametrů bez vícero pokusů nelze. S ohledem na lenost použiji k řízení a měření oblíbené Raspberry Pi s doplňky (paromanie.cz/programovani.html) a pro někoho poněkud archaický Q-basic. Použít by určitě šlo i něco z rodiny Arduino (APM). Celé zařízení by mělo pracovat ve svislé poloze s motorem kmitů nahoře.

Generátor je trochu jiný, než co používají další parostrojníci. Je to na pístnici upevněná kovová destička (měkce magnetická) vedená ložisky (současně vede pístnici). Na té je připevněna další deska z nemagnetického materiálu s otvory pro neodymové magnety (zajišťuje polohu magnetů). Nad (pod) tím je výměnná sada zkušebních cívek s "měkkými" jádry. Oproti rotačnímu generátoru nejsme tak omezeni roztečí magnetů, cívek a i dalšími rozměry.  Podrobně zde paromanie.webnode.cz/elektrika-elektronika/generator/.